Krátce po tom, co jsem přijal Ježíše do svého života, jsem začal sloužit v mládeži. Zjistil jsem, že služba Pánu Bohu je pro život křesťana klíčová proto, aby duchovně rostl, aby ho poznával a také aby si utřídil životní priority.
Měl jsem rád různá setkání u Bible, rád jsem ji studoval a také podle ní zařizoval svůj život. Je to kniha jako žádná jiná, protože je Božím slovem k tomuto světu, proto je potřeba k ní přistupovat jinak než ke kterékoli jiné knize.
Nastoupil jsem jako domovník v CB Ostrava a místní kazatel – Daniel Jurčo, se stal mým nadřízeným a spolu s jeho rodinou byli také našimi jedinými sousedy. Když jsem nastupoval, řekl mi, že mým hlavním úkolem bude, abych měl rád lidi. Velmi brzy jsem zjistil, že se o tom snadno mluví, ale když přijde na věc, tak je jen málo obtížnějších věcí, obzvlášť pokud jste domovníkem v církvi. Daniel to se mnou ale nevzdal a každý den mi osobním příkladem ukazoval, že to možné je a že já se to můžu učit.
Jednoho dne jsem prožil jasné Boží povolání ke studiu teologie. Věděl jsem, kam toto studium směřuje a po celou dobu studia jsem měl postoj, že pokud mě Bůh bude chtít použít jako kazatele, tak mě určitě povolá. Na konci třeťáku jsem si uvědomil, že to z mé strany byla spíše póza a že jsem ve skutečnosti dělal všechno pro to, aby Boží povolání nepřišlo. Ve skutečnosti jsem se mu snažil všemožně vyhnout a spíše jsem se snažil před Bohem schovat. V tu chvíli jsem věděl, že jsem na rozcestí. Buď do toho půjdu po hlavě a zkusím doopravdy zjistit, jak to Bůh se mnou zamýšlí, nebo se na to vykašlu a budu dělat něco jiného.
Krátce po tomto uvědomění, přišla pozvánka Ostravského sboru, abych se stal vikářem, dali mi pár měsíců na rozmyšlenou. Povolání jsem ještě neprožil, proto jsem si byl jistý, že odmítnu. Někteří lidé ale vikariát přirovnávali k chození ve vztahu – vikář i církev potřebují zjistit, zda je to na svatbu, proto není nutné mít povolání hned, ale je to čas poznávání a zkoumání.
Pozvání do vikariátu jsem tedy přijal a docela brzy přišlo i povolání do služby kazatele, to už je ale jiný příběh. Nastoupil jsem v Ostravském sboru, po několika měsících jsem se stal součástí nově vznikající stanice v Bruntále a na podzim 2020 jsme se přestěhovali do Frýdku-Místku.
Mnoho věcí a důležitých detailů jsem v rámci tohoto příběhu vynechal. Jsem k dispozici, pokud vás zajímají další podrobnosti, třeba zde.