Jak jsem přijal Ježíše (dvouminutový příběh)

Na konci střední školy, těsně před maturitou, jsem si kladl mnoho otázek o smyslu. Jaký smysl má můj život? Jaký smysl má, abych dostudoval? Jaký smysl má pokračovat na výšku? Jaký smysl má, abych se snažil mít dobrou práci? Jaký smysl má zakládání rodiny? Jaký má smysl, abych se snažil být dobrým člověkem? Vždyť nakonec dopadnu úplně stejně jako ti, kdo podvádí, kradou a hledají v životě jenom samé zkratky. S manželkou se přece dříve nebo později rozvedu, vydělané peníze utratím, tak k čemu ztrácet další čas vzděláním? Jenomže k čemu mi bude všechen ten čas? Proč bych nemohl život ukončit hned teď, když nic nedává smysl?

Někdy v té době jsem se dozvěděl, že moje kamarádka Katka je křesťanka, což bylo zvláštní, protože jsem v životě nikoho, kdo by to o sobě tvrdil, nepotkal. Bylo také zvláštní, že byla úplně normální člověk – nebyla to stará babička, zavřená v kostele, tak přece křesťané vypadají. Nebo ne? Když jsem s Katkou sdílel svůj problém se smyslem života, řekla mi, že pro ní je smyslem života láska. Že Bůh je láska a že život s ním a pro něj je to, co jejímu životu dává smysl. Také mi vyprávěla mnoho příběhů o tom, co to v praxi znamená, jak to vypadá a jak konkrétně v jejím životě Bůh jedná. Zjistil jsem, že křesťanem se člověk nerodí, ale stává díky svému rozhodnutí.

Na základě jednoho z těchto příběhů jsem si uvědomil, že Bůh má rád dokonce i mě samotného a že není nic, co by mě od Jeho lásky mohlo oddělit. Rozhodl jsem se přijmout fakt, že Ježíš se obětoval i za mě. Poprosil jsem Ježíše, aby přišel do mého života, aby vzal všechny špatnosti a všechno zlé, co jsem kdy udělal na sebe a odpustil mi, a také aby mě vedl v životě tak, jak si to přeje On.

Od té doby není všechno krásné a růžové, dokonce bych řekl, že opak je pravdou. Život je mnohem komplikovanější a člověk řeší věci, o kterých předtím ani netušil, že existují nebo že by se jimi měl zabývat. Na druhou stranu jsem zjistil, že Katka nelhala. Smyslem mého života se stalo přijímání Boží lásky a sdílení jí s druhými lidmi, ať už si o Bohu myslí cokoli. Jak to konkrétně vypadá? Na popis bych potřeboval hodiny, ne jen dvě minuty. Je to dobrodružství, které bych sám nikdy nevymyslel a o které bych byl ochuzen, kdybych se spokojil s tím, že na mé otázky neexistují správné odpovědi. Je to život, který bych za nic na světě nevyměnil a jsem vděčný, že už nežiju jenom sám pro sebe, abych naplnil své potřeby, ale díky Ježíši tady můžu být pro druhé.

Tento můj příběh s Ježíšem je mnohem složitější a delší, ale to nejdůležitější je zde zmíněno. Pokud někoho zajímají další detaily, stačí se ozvat, třeba tady nebo na mých sociálních sítích.