Když jsem vstupoval do vikariátu,
vůbec netoužil jsem být kazatelem,
přesto jsem věděl, že jediné, co má
v životě smysl dělat je to, co po mně
chce Bůh. Proto jsem se stal vikářem.
Pár měsíců po začátku vikariátu, jsem
šel nakoupit do Tesca. Poprvé v životě
se mi stalo, že jsem hluboce litoval lidí,
které jsem cestou potkával. Bylo mi líto,
že neznají Boha.
Když jsem později četl knihu Nehemiáš,
uvědomil jsem si, že prožil něco podobného
a přijal to jako své povolání do služby.
Takto jsem přijal zodpovědnost za úkol nést
evangelium lidem a uvědomuji si, že
kazatel má pro to nejlepší výchozí pozici.