Krátce po tom, co jsem začal chodit do církve na bohoslužby, mě Markéta oslovila, zda bych nechtěl přijít na mládež (setkání mladých křesťanů, kteří spolu tráví čas…). Začal jsem tam chodit a zjistil jsem, že Markéta tam moc nechodí. Byla zadaná, moc jsem jí tehdy neřešil, protože pro mě všechno bylo nové a nebyl čas ztrácet čas 🙂
Po nějaké době už Markéta s nikým nechodila a začala na mládež chodit pravidelně. Díky tomu jsme se začali více bavit, nejen se občas potkali a pozdravili se. Vedoucí mládeže Přemek se jednou Markéty zeptal, co by říkala na Lukáše, ona odpověděla něco jako „Nikdy, v žádném případě.“ O Přemkově iniciativě jsem se dozvěděl až mnohem později.
Časem jsme si s Markétou začali trošku psát a poznávat se a postupně jsme přicházeli na to, že by nám spolu mohlo být dobře. Věděl jsem, že nechci hledat holku jen tak na zkoušku nebo pro zábavu. Cílem chození pro mě bylo zjistit, zda je to na svatbu, a tak jsme příliš nepospíchali. Jednou jsme se rozhoupali a zašli jsme na první rande do čajovny a když jsme se loučili, projížděla autobusem kolem Magda z mládeže, ale udržela tajemství, takže se nikdo nic nedozvěděl.
Jednou během mládeže se Markéta modlila, aby dokázala poznat Boží vůli a zjistit, zda spolu doopravdy máme začít chodit nebo to máme nechat být. Nakonec nám Bůh ukázal, že to máme zkusit, a tak jsme spolu ještě ten den začali chodit, přestože lidé z našeho okolí si mysleli, že už spolu jsme dávno 🙂
Po dvou a půl letech jsme se vzali a v roce 2022 oslavíme 10 let v manželství. Za tu dobu jsme se oba dva hodně posunuli v mnoha ohledech a jsme šťastní, že to můžeme prožívat nejen my dva společně, ale že žijeme s Bohem, který mnoho věcí řeší spolu s námi. Kdybychom na to byli sami dva, nejspíš bychom spolu už nebyli.